Světlo je energie ve formě elektromagnetického záření (EM) o vlnové délce viditelné okem, obecněji elektromagnetické vlnění v rozmezí od ultrafialového po infračervené záření. Denní světlo je subjektivně vnímáno jako bílé, neboť lidské oko tedy nerozlišuje v kompletním spektru světla jednotlivé barvy. Při dopadu světla na hmotné předměty je část energie světla předána hmotě předmětu a zbývající část energie světla se odrazí zpět do prostoru. Barva (tj. frekvence určité vlnové délky), která je předmětem pohlcena, již není součástí odraženého světla a toto odražené světlo se lidskému oku již nejeví jako čistě bílé. Listy rostlin pohlcují všechny barvy kromě zelené, která se od nich odráží, a proto je vidíme zeleně. Bílý papír odráží všechny barvy, proto zůstává bílý, černé předměty jsou černé, protože všechny barvy pohlcují a žádné světlo se od nich neodráží. Efektu pohlcení (absorpce, předání) světelné energie hmotnými tělesy je využíváno ve fototerapii – léčebném využití světla.

Hodnota energie EM záření je nepřímo úměrná jeho vlnové délce. Čím kratší je vlnová délka záření, tím obsahuje více energie (při stejné intenzitě). Záření gama je pro živé organismy smrtelné i při malých intenzitách. Méně energie obsahuje rentgenové záření, ještě méně energie má ultrafialové (UV) záření. Postupem dál napravo po ose spektra energie EM záření lineárně klesá. Světlo, infračervené (IR) záření a ostatní složky elektromagnetického spektra se považují za bezpečné, pokud jejich intenzita nepřekročí stanovené bezpečnostní limity.

Různá vlnová délka EM záření proniká u živých tkání do různé hloubky. Nejhlouběji působí IR záření, nižší průnik dosahuje červené světlo a čím dále nalevo od IR záření, tím je fyzikální působení do hloubky elektromagnetického záření nižší. EM záření o větších vlnových délkách než IR záření (na ose spektra napravo) jsou pohlcovány živou tkání s velmi malou efektivitou a v praxi se jeví, jako by jí procházely beze změny.

Právě vlnová délka světla je důležitým parametrem pro využití světla v medicínských oborech a světlo různých vlnových délek má odlišné účinky na organismus.

ČERVENÉ SVĚTLO má výrazné anabolické účinky na živé organismy. Je definován jeho biostimulační, analgetický a protizánětlivý fyziologický účinek. Červené světlo proniká do hlubokých struktur tkání, podle intenzity světla až do hloubky několika centimetrů. Praktické použití červeného světla je možné najít ve všech oborech, ve kterých se buď primárně, nebo jako podpora léčby uplatní některý z uvedených fyziologických účinků.

MODRÉ SVĚTLO má na živé tkáně katabolické účinky. Energie modrého světla je zachycena v povrchových tkáních epiderma (kůže), a je proto nejvíce použitelná v oblasti dermatologie. Díky výraznému protizánětlivému efektu lze modré světlo použít jako podporu léčby v případě potřeby potlačení lokálního zánětu.

BÍLÉ SVĚTLO je tvořeno kombinací všech barev, jedná se o světlo polychromatické, tedy obsahující různé vlnové délky (celé duhové spektrum). Při aplikaci bílého světla může docházet k vzájemné eliminaci dosahovaných fyziologických účinků (katabolické účinky modré a zelené barvy, anabolické červené barvy).

INFRAČERVENÉ SVĚTLO (Infra Red, zkratka IR) se na spektrální ose se nachází napravo od viditelného světla. Blízká část infračerveného světla (Near Infra Red) je v oblasti fototerapie velmi využívána pro své analgetické, protizánětlivé a biostimulační účinky a zároveň absenci tepelných účinků a velkou hloubku průniku.

Část IR záření, která je na spektrální ose více vzdálená od světla (Far Infra Red), má tepelné účinky, předává tkáním velké množství energie při současném průniku do jejich hlubokých struktur. Použití FAR IR záření v medicíně je omezeno nebezpečím vzniku hypertermie (přehřátí organismu nebo jeho části s nebezpečím jeho poškození). Z tohoto důvodu je aplikace tepelné složky IR záření omezena časem aplikace a indikací (nelze např. aplikovat v případě zánětlivých stavů).